Napadení více útočníky patří mezi nejtěžší a zároveň nejnebezpečnější situace v sebeobraně. Ať už jde o konflikt v baru, na ulici nebo o předem plánovaný útok, čelit dvěma či více lidem současně je extrémně náročné – a to i pro zkušeného bojovníka. Proto je důležité znát základní principy, které vám mohou výrazně zvýšit šance na přežití.

Strach a panika jsou přirozené reakce lidského organismu na ohrožení. V krizové situaci, kdy jde o zdraví nebo dokonce život, ale mohou být tyto emoce paralyzující a znemožnit racionální rozhodování i účinnou obranu. Schopnost ovládnout své emoce, zachovat chladnou hlavu a jednat vědomě je jedním z nejdůležitějších pilířů sebeobrany.

Většina lidí si pod pojmem sebeobrana představí údery, kopy, chvaty nebo vytažení pepřového spreje. A přesto existuje něco, co funguje dřív, než se kdokoliv přiblíží na vzdálenost úderu. Něco, co často rozhodne o tom, jestli k útoku vůbec dojde. Tím nástrojem je postoj – tělesný, mentální i emoční.

Když se lidé ocitnou v krizové situaci, často nejsou poraženi silou útočníka – ale vlastní neschopností efektivně reagovat. Tato neschopnost zpravidla pramení ze tří klíčových oblastí, které se v dobře vedeném tréninku sebeobrany dají systematicky řešit.

Jednou z nejčastějších otázek, které si lidé kladou při zvažování sebeobranného tréninku, je: "Jak se mohu ubránit někomu, kdo je výrazně silnější, větší a fyzicky zdatnější než já?" Tato otázka je zcela legitimní, protože v reálném konfliktu se málokdy setkávají rovné váhové nebo silové kategorie. A právě na tento fakt musí být jakýkoli účinný...

Představte si, že jdete domů a máte zvláštní pocit, že za vámi někdo jde. Možná jste si toho všimli v obchodním centru, v tramvaji, nebo cestou ze školy či práce. Ať už je to muž, žena, cizinec nebo známý, vnitřní hlas vám říká: "Někdo mě sleduje."

Veřejná doprava patří mezi místa, kde dochází k častému narušování osobního prostoru, obtěžování a někdy i násilí. Ať už jde o přecpanou tramvaj během špičky nebo noční spoj v Ostravě, kde zůstáváte sami se skupinkou podnapilých cestujících, schopnost zachovat klid, vnímat okolí a vědět, jak se zachovat, může rozhodnout o tom, jak situace dopadne.

Když se řekne "sebeobrana", většina lidí si představí boj – údery, kopy, fyzický střet. Ale podle zkušeností instruktorů i bezpečnostních expertů je nejdůležitější vrstva sebeobrany ta, která je zcela neviditelná. Začíná totiž ještě dřív, než se k vám útočník vůbec přiblíží. Začíná vaším postojem, způsobem pohybu, tím, co z vás vyzařuje.

V posledních letech roste zájem o bojové sporty a sebeobranu. Mnoho lidí se ptá: "Když trénuju box nebo MMA, znamená to, že se umím ubránit na ulici?" Odpověď není jednoduchá, ale většinou zní: ne nutně. Sportovní boj a reálná sebeobrana jsou dva rozdílné světy. Ačkoliv se mohou vzájemně doplňovat, jejich cíle, přístupy i realita se v mnohém...

V České republice je možnost bránit sebe, jinou osobu nebo majetek zaručena zákonem. Zároveň je ale jasně vymezeno, co je ještě oprávěná obrana a co už trestný čin. Pro každého, kdo se zajímá o sebeobranu, je naprosto klíčové porozumět právním principům, které v případě nutnosti rozhodují o vášem osudu.