Když se mluví o sebeobraně, lidé si většinou představí techniky – údery, bloky, různé hmaty. Ale realita je úplně jiná. Většina konfliktů na ulici je rychlá, chaotická, nepřehledná a netrénovaný člověk se do obranné pozice vůbec nedostane.

Škrcení nebo sevření krku patří mezi nejnebezpečnější formy napadení. Útočník má možnost během několika sekund omezit přísun kyslíku do mozku, což může vést k závratím, ztrátě vědomí a v krajním případě i k ohrožení života. V krizové situaci rozhodují vteřiny – a proto je zásadní vědět, jak správně reagovat.

Napadení více útočníky patří mezi nejtěžší a zároveň nejnebezpečnější situace v sebeobraně. Ať už jde o konflikt v baru, na ulici nebo o předem plánovaný útok, čelit dvěma či více lidem současně je extrémně náročné – a to i pro zkušeného bojovníka. Proto je důležité znát základní principy, které vám mohou výrazně zvýšit šance na přežití.

Strach a panika jsou přirozené reakce lidského organismu na ohrožení. V krizové situaci, kdy jde o zdraví nebo dokonce život, ale mohou být tyto emoce paralyzující a znemožnit racionální rozhodování i účinnou obranu. Schopnost ovládnout své emoce, zachovat chladnou hlavu a jednat vědomě je jedním z nejdůležitějších pilířů sebeobrany.

Většina lidí si pod pojmem sebeobrana představí údery, kopy, chvaty nebo vytažení pepřového spreje. A přesto existuje něco, co funguje dřív, než se kdokoliv přiblíží na vzdálenost úderu. Něco, co často rozhodne o tom, jestli k útoku vůbec dojde. Tím nástrojem je postoj – tělesný, mentální i emoční.

Když se lidé ocitnou v krizové situaci, často nejsou poraženi silou útočníka – ale vlastní neschopností efektivně reagovat. Tato neschopnost zpravidla pramení ze tří klíčových oblastí, které se v dobře vedeném tréninku sebeobrany dají systematicky řešit.

Jednou z nejčastějších otázek, které si lidé kladou při zvažování sebeobranného tréninku, je: "Jak se mohu ubránit někomu, kdo je výrazně silnější, větší a fyzicky zdatnější než já?" Tato otázka je zcela legitimní, protože v reálném konfliktu se málokdy setkávají rovné váhové nebo silové kategorie. A právě na tento fakt musí být jakýkoli účinný...

Představte si, že jdete domů a máte zvláštní pocit, že za vámi někdo jde. Možná jste si toho všimli v obchodním centru, v tramvaji, nebo cestou ze školy či práce. Ať už je to muž, žena, cizinec nebo známý, vnitřní hlas vám říká: "Někdo mě sleduje."

Veřejná doprava patří mezi místa, kde dochází k častému narušování osobního prostoru, obtěžování a někdy i násilí. Ať už jde o přecpanou tramvaj během špičky nebo noční spoj v Ostravě, kde zůstáváte sami se skupinkou podnapilých cestujících, schopnost zachovat klid, vnímat okolí a vědět, jak se zachovat, může rozhodnout o tom, jak situace dopadne.

Když se řekne "sebeobrana", většina lidí si představí boj – údery, kopy, fyzický střet. Ale podle zkušeností instruktorů i bezpečnostních expertů je nejdůležitější vrstva sebeobrany ta, která je zcela neviditelná. Začíná totiž ještě dřív, než se k vám útočník vůbec přiblíží. Začíná vaším postojem, způsobem pohybu, tím, co z vás vyzařuje.

V posledních letech roste zájem o bojové sporty a sebeobranu. Mnoho lidí se ptá: "Když trénuju box nebo MMA, znamená to, že se umím ubránit na ulici?" Odpověď není jednoduchá, ale většinou zní: ne nutně. Sportovní boj a reálná sebeobrana jsou dva rozdílné světy. Ačkoliv se mohou vzájemně doplňovat, jejich cíle, přístupy i realita se v mnohém...

V České republice je možnost bránit sebe, jinou osobu nebo majetek zaručena zákonem. Zároveň je ale jasně vymezeno, co je ještě oprávěná obrana a co už trestný čin. Pro každého, kdo se zajímá o sebeobranu, je naprosto klíčové porozumět právním principům, které v případě nutnosti rozhodují o vášem osudu.

Proč je nůž jednou z největších hrozeb a co o obraně opravdu potřebujete vědět. Když se řekne "napadení nožem", většině lidí se vybaví scény z filmů – hrdina vykrývá ütoky s lehkostí a přesností. Realita je však mnohem temnější a nebezpečnější. Obrana proti noži patří k nejtěžším a nejriskantnějším oblastem sebeobrany. Jak ukážeme v tomto článku, ...