Na první pohled vypadají jako dva samostatné světy. Fujian White Crane vzniká v jižní Číně, jeho tradice vypráví o ženě pozorující pohyb bílého jeřába. Wing Chun má vlastní legendy, vlastní linii a o několik století později jej proslavili mistři jako Ip Man a Wong Shun Leung. Když ale postavíte techniku obou systémů vedle sebe, začnou se objevovat pozoruhodné podobnosti.

Krátká vzdálenost. Kompaktní postoj. Lokty chránící prostor před tělem. Práce předloktím. Minimum zbytečného nápřahu. Rychlý přechod mezi obranou a útokem. Síla, která nevzniká pouze v paži, ale propojením celého těla.

Náhoda? Společné prostředí jihočínských bojových umění? Nebo je Fujian White Crane – Bai He Quan (福建白鶴拳) skutečně jedním z předků Wing Chun?

Jednoduchá odpověď neexistuje.

A právě proto je příběh bílého jeřába tak zajímavý.

Zrod White Crane: když síla nestačí

Kořeny Fujian White Crane nás vedou do jihovýchodní Číny, do provincie Fujian a především do oblasti Yongchun (永春).

Tradiční historie stylu nás přenáší přibližně do 17. století. Čína tehdy procházela dramatickým obdobím pádu dynastie Ming a nástupu dynastie Qing. Fujian byl zároveň významným pobřežním regionem, kde se potkávali obchodníci, cestovatelé a různé tradice bojových umění.

Právě zde se objevuje žena jménem Fang Qiniang (方七娘).

A s ní jeden z nejznámějších příběhů čínského Kung Fu.

Podle tradice byla Fang Qiniang dcerou zkušeného bojovníka a sama se od mládí učila bojovat. Jednoho dne měla pozorovat bílého jeřába. Když se jej pokusila odehnat, zjistila, že pták nereaguje tak, jak očekávala.

Nepostavil sílu proti síle.

Uhýbal. Měnil úhel. Pracoval křídly. Udržoval rovnováhu. A ve správném okamžiku dokázal prudce zaútočit zobákem.

Fang Qiniang měla pochopit princip, který se později stal jednou z charakteristických myšlenek White Crane:

Není nutné být silnější než protivník. Je potřeba umět jeho sílu správně přijmout, změnit její směr a odpovědět ve správný okamžik.

Nakolik je příběh doslovnou historií a nakolik pozdější legendou, dnes nedokážeme spolehlivě určit.

To však není neobvyklé. Nejstarší historie čínských bojových umění často existovala především jako ústní tradice. Příběhy navíc nesloužily pouze k zaznamenávání událostí. Předávaly také principy.

A legenda o Fang Qiniang velmi dobře vysvětluje, jak White Crane přemýšlí o boji.

Co je Fujian White Crane neboli Bai He Quan?

Fujian White Crane (福建白鶴拳), čínsky Bai He Quan, je tradiční jihočínský systém Kung Fu spojovaný především s provincií Fujian a oblastí Yongchun. Zaměřuje se na kompaktní boj, krátkou sílu, přesnou práci rukou a schopnost měnit strukturu těla podle tlaku soupeře.

A právě slovo "kompaktní" je důležité.

Když sledujeme některé severočínské systémy, vidíme dlouhé postoje, rozsáhlé techniky a velký prostor.

White Crane působí jinak.

Pohyb se často odehrává před tělem a v relativně malém prostoru. Ruce nemusí cestovat daleko, aby byly účinné. Dlaň, předloktí, loket nebo pěst mohou během krátkého pohybu současně chránit i vytvářet tlak na soupeře.

Technika má být ekonomická.

A právě zde člověk cvičící Wing Chun začíná vidět první známé principy.

Jak bojuje bílý jeřáb?

Název může vyvolat představu bojovníka stojícího na jedné noze a napodobujícího pohyby ptáka.

Skutečnost je mnohem zajímavější.

Zvířecí styly tradičního Kung Fu většinou nekopírují zvíře doslova. Převádějí určitou jeho vlastnost do lidského pohybu.

U jeřába je fascinující kontrast.

Dokáže působit dokonale klidně a uvolněně. Pak přijde náhlý, přesný pohyb.

Právě tento přechod z klidu do exploze je pro White Crane charakteristický.

Bojovník se nemá zbytečně přetahovat. Má si zachovat strukturu, vnímat přicházející tlak a ve správný okamžik změnit směr nebo vydat vlastní sílu.

Některé techniky připomínají křídla jeřába, jiné jeho zobák. Používají se pěsti, otevřené dlaně, hrany rukou, předloktí, lokty i prsty.

Podstatný ale není jejich vzhled.

Podstatné je, co technika dělá se soupeřem.

Síla na několika centimetrech

Jedním z nejzajímavějších znaků White Crane je způsob vytváření síly.

Představte si úder, při kterém není prostor na velký nápřah.

Ruka je už blízko protivníka.

Přesto musí vzniknout účinek.

Řešením není začít mávat rukama rychleji. Síla musí přijít z těla.

Chodidlo se opírá o zem. Nohy vytvářejí základ. Pánev a trup přenášejí pohyb. Rameno, loket a ruka dokončují akci.

To, co zvenčí vypadá jako malý pohyb ruky, je ve skutečnosti výsledkem koordinace celého těla.

V čínských bojových uměních se v této souvislosti setkáváme s výrazem fa jin (發勁) – vydání či projevení síly.

Není na tom nic mystického.

Dobré fa jin je především otázkou struktury, koordinace, načasování a uvolnění.

Příliš napjaté tělo může být silné, ale pomalé.

Příliš měkké tělo zase nedokáže sílu přenést.

White Crane hledá okamžik mezi těmito dvěma stavy.

"Polknout" útok a vrátit jej zpět

Staré čínské bojové systémy někdy popisují technické principy jazykem, který může dnešnímu Evropanovi znít téměř poeticky.

White Crane pracuje mimo jiné s principy:

Tun – 吞 – polknout
Tu – 吐 – vyvrhnout
Fu – 浮 – stoupat, vznášet se
Chen – 沉 – klesat

Nemáme si ale představovat čtyři konkrétní techniky.

Jsou to způsoby práce s tělem a silou.

"Polknout" můžeme chápat jako přijetí nebo absorbování přicházejícího tlaku.

"Vyvrhnout" jako jeho návrat nebo vydání vlastní síly.

Stoupání a klesání souvisí se změnou struktury, těžiště a směru působení síly.

Boj tak není statický střet dvou pevných konstrukcí.

Je to neustálá změna.

A tady se znovu dostáváme velmi blízko k otázkám, které známe z Wing Chun.

White Crane a Wing Chun: podobnost, kterou nelze přehlédnout

Pusťte si vedle sebe ukázku tradičního Fujian White Crane a Wing Chun.

Nemusíte být odborník, abyste si všimli určitých podobností.

Oba systémy často pracují na krátkou vzdálenost. Ruce zůstávají převážně před tělem. Lokty mají důležitou strukturální funkci. Předloktí neslouží jen k blokování. Útok nemusí vyžadovat velký nápřah.

A především:

obrana a útok nemusí být dvě oddělené události.

To je mnohem důležitější podobnost než otázka, zda nějaká pozice White Crane připomíná Tan Sao, Bong Sao nebo jinou techniku Wing Chun.

Tvary rukou se mohou podobat náhodou.

Principy jsou zajímavější.

White Crane i Wing Chun řeší podobný problém:

Jak kontrolovat člověka, který je velmi blízko, aniž bychom potřebovali velký prostor?

A některé odpovědi obou systémů jsou překvapivě podobné.

Pochází Wing Chun z White Crane?

Přímý historický důkaz, že Wing Chun vznikl z Fujian White Crane, dnes nemáme. White Crane je však jedním z jihočínských systémů, které jsou při hledání kořenů Wing Chun mimořádně zajímavé.

Je lákavé nakreslit jednoduchou čáru:

White Crane → Wing Chun.

Historie Kung Fu ale téměř nikdy nebyla tak jednoduchá.

Bojovníci cestovali. Rodiny migrovaly. Přístavní města spojovala různé regiony. Lidé spolu trénovali, porovnávali techniky a někdy spolu skutečně bojovali.

Bojová umění proto nevznikala ve vakuu.

Mnohem pravděpodobnější je složitá síť vzájemných vlivů.

A Fujian byl jedním z míst, odkud se tyto vlivy šířily dál.

Yongchun a Wing Chun: jen náhoda názvů?

Existuje ještě jedna drobnost, která už dlouho přitahuje pozornost badatelů a praktiků bojových umění.

White Crane je úzce spojen s oblastí:

Yongchun – 永春

Wing Chun zapisujeme:

詠春

Druhý znak 春 – chun – jaro je stejný.

První znak je jiný.

Podobnost názvů je fascinující, zvlášť pokud vezmeme v úvahu různé jihočínské dialekty a historické způsoby přepisu.

Ale tady musíme zabrzdit.

Podobnost názvu není důkazem původu Wing Chun.

Je to zajímavá indicie v mnohem větší historické skládačce.

Nic víc – a nic méně.

Fang Qiniang a Ng Mui: dvě ženy na počátku dvou legend

A potom je zde možná ještě podivuhodnější paralela.

Na počátku tradičního příběhu White Crane stojí Fang Qiniang.

Na počátku nejslavnější legendy Wing Chun stojí buddhistická mniška Ng Mui a následně mladá žena Yim Wing Chun.

V obou příbězích mají ženy vytvořit nebo předat bojový systém, který umožňuje čelit fyzicky silnějšímu protivníkovi.

V obou se objevuje inspirace přírodou.

A v obou je důležitější inteligentní použití těla než hrubá síla.

Je to historická spojnice?

Možná.

Ale stejně dobře může jít o společný způsob, jakým si jihočínské školy vysvětlovaly vlastní původ.

Bez dalších důkazů bychom z krásné podobnosti vytvořili jen další legendu.

A Wing Chun už jich má dost.

Bílý jeřáb přeletěl až na Okinawu

Příběh White Crane přitom nekončí v Číně.

Fujian byl významným obchodním regionem a po staletí udržoval kontakty s ostrovy Ryukyu, dnešní Okinawou.

A právě tady nacházíme další fascinující stopu.

V některých fujian­ských tradicích existuje forma nazývaná San Zhan (三戰) – "Tři bitvy".

Na Okinawě nacházíme:

Sanchin (三戦).

Stejné znaky. Jiná výslovnost.

Sanchin se později stal jednou z nejdůležitějších forem například v Goju-ryu Karate.

Ani zde by nebylo správné napsat jednoduchou rovnici:

White Crane = původ karate.

Vývoj okinawských bojových umění byl mnohem složitější a podílelo se na něm více čínských tradic i domácích systémů.

Spojení mezi bojovými uměními Fujianu a Okinawy je však důležitou součástí historie karate.

Bílý jeřáb tak stojí na mimořádně zajímavém místě mapy asijských bojových umění.

Existuje jen jeden styl White Crane?

Ne.

A právě tady se orientace ve White Crane komplikuje.

Během staletí se původní tradice rozdělila do několika větví. Narazit můžeme například na označení Calling nebo Crying Crane, Feeding Crane, Flying Crane či Shaking Crane.

Jednotlivé školy se mohou lišit v technice, formách, práci s dechem i způsobu vytváření síly.

Proto je zavádějící mluvit o White Crane jako o jednom systému, který se od 17. století nezměnil.

Nezměněné není ani Wing Chun.

Každá generace přináší vlastní zkušenost.

A právě v tom jsou tradiční bojová umění živá.

Co může White Crane naučit člověka cvičícího Wing Chun?

Možná vůbec nejzajímavější otázkou není, zda je White Crane "dědečkem Wing Chun".

Pro člověka, který Wing Chun skutečně cvičí, je mnohem zajímavější něco jiného.

Proč jsme v některých případech došli k podobným řešením?

Proč oba systémy tolik zajímá krátká síla?

Proč má loket tak důležitou pozici?

Proč není dobré postavit napětí proti napětí?

Proč se tolik práce odehrává před tělem?

Proč může kontakt s rukou protivníka představovat informaci místo překážky?

A proč může být malý pohyb účinnější než velký?

Studium White Crane nám nemusí dát definitivní odpověď na otázku, odkud Wing Chun pochází.

Může ale udělat něco možná důležitějšího.

Přinutit nás přemýšlet o tom, proč Wing Chun děláme právě tak, jak jej děláme.

Je Fujian White Crane předchůdcem Wing Chun?

Kdybychom měli odpovědět jedinou větou:

Fujian White Crane nelze na základě současných historických důkazů označit za prokázaného přímého předchůdce Wing Chun, ale technické podobnosti a společné prostředí jihočínských bojových umění z něj dělají důležitý systém při zkoumání možných kořenů Wing Chun.

A možná bychom u této odpovědi měli zůstat.

Není tak atraktivní jako legenda o tajném předávání stylu.

Je ale poctivější.

White Crane není muzeum starého Kung Fu

Fujian White Crane přežil několik století, rozšířil se mimo oblast svého vzniku a jeho jednotlivé větve se cvičí dodnes.

To samo o sobě je pozoruhodné.

Ještě zajímavější je však myšlenka, která se skrývá pod jeho technikami.

Nesoutěžit se silou tam, kde je soupeř silný.

Zůstat pohyblivý.

Vnímat změnu.

Zachovat strukturu.

A když přijde správný okamžik, přejít z uvolnění do akce.

Je to myšlenka starého Fujian White Crane.

Ale člověku, který dnes stojí na tréninku Wing Chun a snaží se pochopit tlak partnera v Chi Sao, může znít překvapivě současně.

Možná právě proto stojí za to starého bílého jeřába poznat.

Ne proto, abychom v něm za každou cenu hledali původ Wing Chun.

Ale proto, že někdy při studiu jiného systému začneme lépe rozumět vlastnímu.

FAQ: Fujian White Crane, Kung Fu a Wing Chun

Co je Fujian White Crane?

Fujian White Crane neboli Bai He Quan (福建白鶴拳) je tradiční jihočínské bojové umění pocházející z provincie Fujian. Je známé kompaktními technikami, krátkou výbušnou silou, prací předloktí a kombinací měkkosti a tvrdosti.

Kdo založil White Crane Kung Fu?

Tradiční linie připisuje vznik Fujian White Crane ženě jménem Fang Qiniang v 17. století. Příběh o její inspiraci pohybem bílého jeřába je součástí tradice a nelze všechny jeho detaily považovat za historicky prokázané.

Má Fujian White Crane něco společného s Wing Chun?

White Crane a Wing Chun vykazují řadu technických podobností, zejména v ekonomii pohybu, krátké vzdálenosti, práci rukou a předloktí a generování krátké síly. Přímý genealogický vztah však není historicky spolehlivě prokázán.

Vznikl Wing Chun z White Crane?

Není doloženo, že by Wing Chun vznikl přímo z Fujian White Crane. White Crane však patří do širšího prostředí jihočínských bojových tradic, které je při zkoumání historie Wing Chun důležité.

Ovlivnil White Crane karate?

Bojové systémy provincie Fujian patří mezi historické čínské vlivy na vývoj okinawských bojových umění. Výrazným příkladem je vztah čínských forem San Zhan k okinawské formě Sanchin. Vývoj karate však nelze odvodit pouze z jednoho čínského stylu.