Únik je vítězství: Když sebeobrana znamená odejít

V mnoha představách o sebeobraně hraje hlavní roli tvrdý úder, silný chvat nebo odvážná reakce tváří v tvář nebezpečí. Filmy a populární kultura nás naučily, že "správný hrdina" se nebojí bojovat. Jenže realita bývá jiná. V opravdovém světě není vítěz ten, kdo zůstane stát, ale ten, kdo se dokáže vyhnout konfliktu – a především se z něj dostat bez zranění. Proto platí jednoduché, ale hluboké pravidlo: únik je vítězství.

Únik není zbabělost

Jedním z největších mýtů v oblasti sebeobrany je představa, že útěk rovná se zbabělost. Ve skutečnosti je to známka moudrosti, rychlého úsudku a vnitřní síly. Pokud se dokážete dostat z nebezpečné situace bez nutnosti bojovat, vyhráli jste.

Zkušený instruktor sebeobrany vám nikdy neřekne, že hlavním cílem tréninku je "vyhrát souboj". Řekne vám, že hlavním cílem je přežít a vrátit se domů. A to se mnohdy nejlépe podaří tak, že vůbec k žádnému boji nedojde.

Tři podoby úniku

1. Únik situaci – prevence

Nejlepší únik je ten, který nastane dřív, než nebezpečí vyvrcholí. Sledujete své okolí, vnímáte signály, vyhodnocujete chování ostatních. Pokud cítíte, že je něco špatně, nepřibližujte se, odejděte, změňte trasu, přizpůsobte chování. To není paranoia – to je bdělost.

2. Únik z konfliktu – taktické stažení

Konflikt začíná a vy máte možnost včas se vzdálit – třeba i během slovního napětí. Odchod z hádky v baru, opuštění zastávky, kde někdo obtěžuje ostatní, přejití na druhý chodník. Nehrajte roli "alfa samce" – nepotřebujete si nic dokazovat.

3. Únik z fyzického napadení

Pokud už dojde k fyzickému útoku, je únik často otázkou přežití. Naučit se, jak se vyprostit, odrazit útok, získat čas a vzdálenost, je stejně důležité jako naučit se údery. Cílem je odtrhnout se a utéct, ne bojovat do posledního dechu.

Psychologie úniku: proč je těžké odejít

Pro mnoho lidí je těžké odejít kvůli e-gu, pýše a očekávání okolí. Muži obzvlášť cítí tlak být tvrdí, postavit se agresorovi, "neztratit tvář". Jenže v sebeobraně nehraje roli, kdo vypadal jako vítěz – hraje roli, kdo nebyl zraněn, nezpůsobil trauma sobě nebo druhým a neřeší následně právní důsledky.

Právní rozměr: kdy je únik povinností

Z pohledu zákona ČR platí, že sebeobrana (tzv. nutná obrana) je přípustná jen tehdy, když není možné útoku se vyhnout. Pokud můžete odejít a přesto zvolíte boj, může to být hodnoceno jako nepřiměřená obrana nebo dokonce útok. Proto je strategie úniku nejen rozumná, ale i právně bezpečná.

Trénink úniku: součást každé výuky

V dobré škole sebeobrany se neučíte jen bojovat, ale i všímat si, mluvit, zklidňovat, utíkat, maskovat, využívat terén, prostor a okolnosti. Únik se trénuje – stejně jako údery. Naučte se otevřít dveře pod tlakem, vyběhnout ze sevření, proplést se davem nebo použít okolní předměty k vytvoření bariéry.

Závěr: statečnost není o síle, ale o volbě

Vědomé rozhodnutí nebojovat, když to není nutné, je znakem vyzrálosti a opravdové odvahy. Skutečný bojovník nepotřebuje dokazovat svou sílu bojem. Jeho cílem není vyhrát bitvu – jeho cílem je chránit své zdraví, svobodu a blízké.

Proto až příště budete přemýšlet, co je v sebeobraně správné – vzpomeňte si na tohle:

Únik není prohra. Únik je vítězství.